Goatmoon

Po třech letech se opět o slovo hlásí BlackGoat přinášející nefalšovaný finský mráz v podobě desky "Stella Polaris", která vyjde v únoru prostřednictvím Werewolf Records. Bude obsahovat celkem osm kompozic, jejichž seznam najdete pod trailerem, který právě v těchto dnech vydavatelství uvolnilo.

1. Intro - 2. Stella Polaris  - 3. Kansojen hävittäjä - 4. Wolf Night - 
5. Sonderkommando Nord - 6. Warrior - 7. Conqueror - 8. Overlord 

The Committee

William Auruman, bubeník projektu THE COMMITTEE zveřejnil první video z chystané desky "Memorandum Occultus", kterou vydají Folter records na CD a LP 25.2.2017. Pod videem najdete celý text tiskové zprávy, která se k novému vydání váže.

The International Black Metal collaboration THE COMMITTEE is proud
to announce the release of their second full length album “Memorandum Occultus”. The album is
the result of hard work and years of research. The 6 songs of this album are chronologically and
strategically selected to form one single unit that invites you into a new Global chapter of The
Committee.

Album Description
Memorandum Occultus is a methodological journey through a dark world of intrigues, lies,
deceit, outright manipulation, suffering and genocide. The image is shown through the eyes of the
rich and powerful shepherds that pass their knowledge to the next generation of rulers. It is a story
for those of us who realize that the crooked mirror of “every day reality” is a mere veil pulled over
our eyes. Memorandum Occultus is a detailed roadmap for enslavement and outright genocide of
millions. It is a ruthlessly effective and flawless system of steps and guidelines for a self sustaining
system of “Structureless Control” perfected over many centuries.

The Band
From 2007 The Committee was born as a one man project and remained so for many years. From
2012 with the addition of new members, it became a complete band. The Committee takes pride in
the rich cultural diversity of their members, being a complete international collaboration. Since the
release of the debut “Holodomor” the band attracted interest in the underground extreme Metal
scene. After the release of the full length album “Power Through Unity” The Committee started
performing live. Although the collaboration does not perform many live events, they strive to make
each and every event into a ritual. Their focus is on the music and the message. Their motto is:
“Anthems of the Executioners – Voice of the Dead”
The Committee is not a political band and does not promote any extremist ideologies. The views of
the band are cold, pragmatic and methodological with a twist of cold cunning realism.

The Music
Originally The Committee started out as a doom metal band. However with the influence of the new
members, new refreshing black metal riffs were added and subsequently brought the band to a new
level. One of the trademarks of The Committee is a low, guttural guitar sound that touches the
senses and emotions. The drums have different degrees of variation from slow dragging ritualistic
and tribal tones to full throttle blast beats. The bass is not limited to a support act, but provides the
needed variation in the form of self expressed solo's and punchy attacks. The low “grinding stone”
vocals tell the story of pain, suffering and sheer horror.
As a special act, there are 3 guest vocalists performing on “Memorandum Occultus”

The Members
Igor Mortis ( Guitar – Vocals )
William Auruman ( Drums – Percussion )
Aristo Crassade ( Guitar – Vocals )
Marc Abre ( Bass )
Urok ( Keyboards )
Navigator ( Guest Vocals )

Special members for “Memorandum Occultus”
Chris. N ( Vocals )
B ( Vocals )
Glad ( Vocals )

Summary of the Album
Memorandum Occultus features 6 weapons of manipulation of large masses of people ranging from
the least effective to the most effective and destructive. It is a roadmap and a crash course in
enslavement of millions and maintaining a strict dictatorial control.
It invites you to travel through the centuries and develop a methodological view of the events
around ourselves and their subsequent interpretation. In total, 14 people in- and outside Europe have
combined their efforts to create this album.

God Dethroned

Henri Sattler a Michiel van der Plicht hlásí, že mají složeno 100% materiálu pro nové album a začínají nahrávat. Sice se jedná o v pořadí již desátou řadovku, ovšem půjde o první album po 

obnovení činnosti v roce 2014.

Sekce "Koncerty"

Povážlivě se mi začíná plnit kalendář na rok 2017, takže jsem se rozhodl spustit sekci koncerty. Dnes trochu netradičně s průvodním textem, dost možná proto, že se sekcí začínám. Do budoucna bych chtěl prostě mít jen rozcestník akcí, formát zatím nevím jistě, ale jako nejlepší řešení se mi jeví prostý seznam odkazů. Jak již bylo řečeno, dnes trochu obšírněji proberu akce, které by bylo záhodno nevynechat.

Daniel Beherit Bílý vůbec nezahálí a v současnosti je pro mě jedním z lidí, kteří dělají nejvíc pro podporu undergroundu u nás. Na 18. února připravil už páté pokračování PANZER STORM FESTu, které se uskuteční opět v plzeňském klubu Parlament. Panzer Storm Fest představí švédské nováčky AVSLUT, které podpoří ostřílení thrashoví matadoři HELLOCAUSTOR a LAID TO WASTE, kteří ohromili na letošním Enter the Eternal Fire festivalu. Trojici pak doplní mně neznámá kapela MORNAVAS.

Další zajímavou akcí určitě bude INFECTION ACT. Nejen kvůli ukrajinským KZOHH, kteří jsou velice akční a na kontě mají za dva roky existence už tři dlouhohrající počiny. Doprovod jim nebude dělat nikdo menší, než vírem bitev u nás i v zahraničí ošlehaní INFERNO. Infection Act má naplánované na území ČR  hned dvě zastávky. 24. února v Karviné v Hard Café, kde kromě nadějných MALLEPHYR vystoupí navíc SILVA NIGRA, kultovní polská skupina BESATT a jejich krajané CHAOMEGA. O den později je možné navštívit plzeňský Parlament, kde ovšem na poslední tři jmenované bandy nenarazíte.

Co si rozhodně ujít nenechám je HELLENIC DARKNESS 2017. Dodnes mám v paměti první akci tohoto druhu u nás se skvělými Ravencult a Dead Congragation. Společně s nimi vystoupili ROTTING CHRIST, kteří mě onehdy nějak minuli, ovšem ještě v živější paměti mám jejich listopadové vystoupení, kdy naopak totálně nadchli. Budou i jednou z hvězd chystané akce. Vystoupí s nimi i mágové ACHERONTAS, kapela jejíž nahrávky mi lahodí jako máloco, naživo jsem však ještě tu čest neměl. Široké spektrum stylů pak předvedou HAIL SPIRIT NOIR, které si "live" vůbec nedokážu představit, ovšem první dvě alba mě totálně odrovnala a s letošní "Mayhem in Blue" se teprve sžívám. Pro úplnost dodávám české supporty MALEPHYR a SELF HATRED. Koncert se koná 18. března v klubu Nová Chmelnice na Žižkově.

Poslední dva tipy budou směřovat už k létu. Jedná se o dva festivaly a jejich line-upy jsou zatím ve hvězdách. Přesto si zaslouží pozornost. 15.7.2016 Beherit otevře stavidla nenávisti v areálu "Pod sjezdovkou" v Nýrsku. Nedělám si iluze, že bude seznam účinkujících nabitý i na jubilejním 15. ročníku této kultovní akce, vždyť Dan dokázal dvakrát přivézt Ad Hominem. Něco málo tuším, něco málo vím, no a jak se začnou objevovat první kapely, budu vás informovat.

Týden po EHF zase ve Volyni otevře Petr Rámus Mecák vstup do věčného ohně v areálu na koupališti. Festival ENTER THE ETERNAL FIRE je vyhlášený pohodovou atmosférou a jsem moc rád, že pokračuje již svým třetím ročníkem. Potvrzeni jsou zatím domácí AVENGER a VALGRIND. O dalších kapelách budu informovat, hned jak se jejich jména objeví. Do diáře si poznamenejte 21. - 22.7.2016.

Zaslechl jsem něco o účasti Master's Hammer na Brutal Assaultu, šance je tak 50/50. Pravděpodobně ani to mě nepřiměje změnit na tuhle monstróznost názor, ale čert ví.

Pokud pořádáte akci, účastníte se nějaké jako kapela a máte zájem ji zveřejnit na mém blogu, pošlete mi údaje na adresu darkangel.666hell@gmail.com. Do předmětu, prosím, uveďte "Akce". 

Hetroertzen

HETROERTZEN dnes zveřejnili cover art a tracklist chystabného alba "Uprising the Fallen", které spatří temno světa začátkem příštího roku. Nahrávka vyjde skrze Listenable Records a dostupná na vinylu, CD a dnes již zcela přirozeně i digitálně.

Zveřejnění předcházel i teaser, který se objevil začátkem prosince

1. Uprising - 2. Zealous Procreation - 3. The Fallen Star - 4. Path Bearer - 5. The Trial - 6. Upon the Thresholds - 7. Perception of the Unseen - 8. Lost and Betrayed

Mgla na Equilibrium Music

Novinky v e-shopu hlásí portugalské vydavatelství EQUILIBRIUM MUSIC a tentokrát se jedná o opravdovou bombu pro ortodoxní fandy polských MGLA. prakticky celá diskografie je k dispozici na LP a MC. Nosiče lze zakoupit přímo na tomto odkazu.

Ultha

Na 1. prosince naplánovali vydání své druhé dlouhohrající desky němečtí ULTHA. Podle ukázek se zdá, že půjde o mimořádně silný materiál, shrnutý pod názvem "Converging Sins".

1. The Night Took Her Right Before My Eyes - 2. Mirrors in a Black Room - 3. Athame |Bane Emanations  - 4. You Will Learn About Loss - 5. Fear Lights the Path (Close to Our Hearts)
 

Sekhmet

SEKHMET uvolnili na svém bandcamp profilu stream novinky "Spiritual Eclipse". Na stránce je možné desku zakoupit v elektronických formátech. Patříte-li mezi náročnější posluchače a sběratele, můžete objednat CD, případně posečkat na kazetu, která vyjde prostřednictvím Evil Horn Records limitovaným nákladem 100ks. Tracklist najdete pod odkazem.

 1. Eclipse -2. Religious Infection  - 3. The Greatest Deception - 4. Enforced Discipline - 5. Die for Your God - 6. Fanatical Worship - 7. The Doctrine Falls - 8. Death Is the Law - 9. Funeral Bitch (Marduk cover)

The Committee

Mezinárodní projekt THE COMMITTEE hodlá vydat druhou dlouhohrající desku. Album ponese název "Memorandum Occultus" a vyjde 25.února 2017. Vzhledem ke kvalitě předchozích počinů je určitě co očekávat. Šestice písní na ní obsažených je chronologicky a strategicky vybrána tak, aby tvořila jednolitý koncept, který otevírá novou globální kapitolu THE COMMITTEE.

"Memorandum Occultus" je metodickým putováním temným světem intrik, lží, lstí, úplné manipulace, utrpení a genocidy. Obrazem v očích bohatých a mocných pastýřů, kteří využívají své schopnosti k vytvoření nové generace vládců. Příběh pro ty z nás, kteří vědí, že křivé zrcadlo "každodenní všední reality" je jen rouškou přes naše zraky. "Memorandum Occultus" je zevrubný plán zotročování a jednoznačné genocidy milionů. Je to nemilosrdně efektivní a bezchybný systém kroků a pokynů k udržení systému absolutního nestrukturálního ovládání, zdokonaleného v průběhu mnoha staletí.

 

Mankind Annihilation II

Připomínáme, že už tento pátek se rozjede "vyhlazení lidstva" v Praze v klubu Modrá Vopice. Jako headliner se představí Italové Kaiserreich, kteří už v ČR vystoupili v rámci jednoho z EHF, nicméně loni vydali novou desku "Cuero Nero", takže jejich set bude určitě odlišný od toho předešlého. Podporu jim vytvoří temní průzkumníci stok Stíny plamenů, bludní námořníci z korábu smrti Kraake, nadějní Errantes a vše doplní česko-polské vraždící komando Poprava. Akce začíná v 17:00. Doufáme, že dorazíte v hojném počtu. Podrobnosti pod článkem.
 

FB event

Žrec

ŽREC vypustili na světlo světa první ochutnávku z chystaného EP, o jehož názvu můžeme zatím jen spekulovat. Nová skladba nese název "Klíč k pokladům a poslechnout ji můžete v přehrávači pod článkem. 

Phantoms of Pilsen X – den druhý

Do druhého dne jsem se probouzel s tím, že mě čeká velezajímavý program od samého začátku. Jediným úkolem tak bylo dostat se na místo včas, protože druhý den absolvovala v roli otvíračů SILVA NIGRA. Kapelu nesleduji v podstatě od Ulvberthova tragického skonu a rád přiznávám, že to budu muset napravit a jejich nová díla sehnat. Ze všech koutů ke mně doléhají zvěsti o tom, jak skvělou nahrávkou je letošní „Světlonoš“. Byl jsem zároveň velmi zvědavý na Akharonův vokál, protože toho mám zafixovaného rovněž z dob dávno minulých, kdy chroptěl v Adultery. Sílu v hlase má pořád, to ano a jedinou chybičkou bylo, že mu nebylo prakticky vůbec rozumět, což ostatně nikdy. Ani v tomto ohledu se příliš nezměnil. Celkový dojem z vystoupení SILVY NIGRY byl ale velmi dobrý, přestože zněly především písně nové. Zaznamenal jsem „Bibli bolestných nářků“ a samozřejmě řadu skladeb z posledního záseku těchto neznabohů. Skutečnost předčila má očekávání a zase se jednou ukázalo, že na Phantoms of Pilsen netřeba dělit kapely na české, či slovenské a zbytek světa, tady vystupují kapely světové. Mimochodem, skřípění Skullthronovy Les Paulky mi docela drásalo ušní bubínky, což nepovažuji za negativum.

Neznám všechno a tak jsem se musel podívat na metal-archives, kdo jsou TRANSILVANIA a odkud pocházejí. Rumunsko? Moldavsko? Tak do třetice všeho zlého, nakonec Rakousko. Vystoupení, postavené na mixu blacku a thrashe mělo potřebnou energii a tak se do boje v prvních řadách pustila celkem slušná řada pařících maniaků. Něco z toho vystoupení sálalo a za mě to byl především výkon bubeníka F. S. Hellblastera, tomu šlapala souprava jako pekelný kotel. Škoda, že stejně nemůžu ocenit i ostatní hudebníky, ti na mě silný dojem neudělali. Celkově to bylo prosté a agresivní, takže to velice dobře odsýpalo. TRANSILVANIA mají krásné logo, skvělého bubeníka a to je asi tak vše. Nějaký jiný zcela zásadní dojem si z jejich setu neodnáším.

Na MALOKARPATAN jsem se opravdu těšil už od chvíle, kdy se objevila informace, že nahradí odstoupivší (po kolikáté už?) Temple of Baal. A místopřísežně prohlašuji, že jsem za to rád. Tohle mě hodně nadchlo, i když jsem podle ukázek, které mi zněly v hlavě, čekal ještě hustší kopec srandy, než se na pódiu nakonec odehrával. Kapela má na kontě jen jednu nahrávku „Stridžie dni“ z loňského roku a několik rozsáhlých kompozic nám dovezli i do Plzně i s několika lahvemi vína, kterým rozhodně nešetřili zavdávat svým krkům během celého vystoupení. Ukázalo se, že to ostřílené pořízky ze Slovenska nikterak neomezuje a tak jsme si všichni jejich set užili. Co na tom, že Temnohorovi občas vynechaly hlasivky, vůbec nebylo jeho temným litaniím, tu do hudby, tu do samplovaných mini inter, vůbec rozumět. Jeho výkon byl neokoukaný a neotřelý. I zbytek základní sestavy MALOKARPATAN jsou tváře známé kupříkladu z Remmirath a Krolok. Samostatnou kapitolou by pak mohl být výkon basáka, který předváděl vzhledem ke své tělesné konstrukci vskutku pekelnou pařbu. V samém závěru večera jsem ho „potkal“ venku v rohu, asi hledal uplynulý den. MALOKARPATAN byli pro mě nejpříjemnějším překvapením celého festivalu.

Kde je PANYCHIDA, tam to žije a zvlášť když je to doma v Plzni. Obdivuji nasazení, s jakým pánové svůj set odehráli, protože musí být neskutečně vyčerpávající celý festival řídit, mít v hlavě tolik věcí, že si to my obyčejní fandové vůbec nedovedeme představit. A na vystoupení to není vůbec poznat. Profíci! Tentokrát se mi podařilo situaci dokonale podcenit, a když jsem vešel do sálu, nedokázal jsem se dopředu vůbec procpat a musel vzít za vděk desátou řadou. I tady jsem si ale tento set náležitě vychutnal a celý ho propařil. Páteř vystoupení PANYCHIDY tvořily samozřejmě osvědčené klasiky, jako například nesmrtelná „Running Out of Rules“, či novější „Ryhope“. V průběhu vystoupení pak došlo i na dvě skladby z „Haereticalia“. Ve chvíli, kdy se rozjížděla „Josafat“ poněkud jsem zpomalil svůj tep a našpicoval uši, abych zvěděl, jak se s ní kapela popasuje v živém provedení. Ze studiové verze jsem docela nadšený a naživo to působilo dobře, jen to mohlo být ještě mocnější, ale to už bych vážně hledal mouchy tam, kde nejsou. Zvuk měli chlapi naprosto famózní a u „The Livonian Werewolf“ jsem necítil rozdíl mezi starým a novým. Velmi vydřená session a zároveň první z trojice kapel, které mě nejvíce zasáhly a ještě zasáhnout mají.

Vydýchat, občerstvit a zase zpátky na sál, kde už rozjíždějí svůj set KRATER z Německa. Mohla to být jen další kapela v řadě, která mohla projít mimo mě, ale nestalo se. V podstatě klasickým black metalem si mou maličkost poměrně snadno KRATER omotali kolem prstu. Mám prostě rád tyhle temnější věci a tak jsem si vychutnával každičký tón skladeb starších. Novinka „Urere“ pak páchne už trochu experimentátorstvím, ale vůbec mi to nevadí. Samozřejmě i z ní se hrálo a docela dost. Až fascinovaně jsem hleděl na Abortia, který skřehotal temné litanie do publika a přitom dával vyniknout svému nástroji, konkrétně basové kytaře. Ta byla skutečně znát a zase se mi potvrdilo, že hudebníci, kteří už se rozhodnou pro Les Paul, skutečnými hudebníky jsou. Set mi přišel až krátký, jak jsem se v něm utápěl a utápět chtěl. Další překvapení a další pecka mezi oči, dokonce taková, že jsem běžel do distra a domů si přinesl právě jejich poslední LP desku, doplněnou o jeden další skvost, poslední zásek Behexen. A pak že to nepřijde.

IX.XI jdou na black metal trochu jinak a za dobu svého působení na scéně si udělali velmi slušné jméno. Naživo jsem je zatím neměl možnost vidět, takže jejich vystoupení jistě přišlo vhod. Rozběhlo se něco, co představovalo agresi, thrashové běsnění i znaky poněkud veselejšího black ‘n’rollu. Ale bylo to nádherně profesionální. Někomu by mohlo připadnout, že je to málo underground a možná je to i pravda, ale energie s puncem švédské školy byla opravdu mocná. Už tak dost tvrdou muziku ještě umocňoval vokální projev Adriana Lawsona, který tedy má opravdu široký rejstřík vokálních poloh a ve všech je famózní. Jeho ječák, například, řádně trhal uši. V dobrém slova smyslu.

Co už rozhodně není underground, přišlo po krátké pauze. Směju se ještě teď, vůbec ne heavy(power) metalovým SACRED STEEL, ale rekcím některých návštěvníků, které jsem zaslechl při návštěvě Phantom’s baru ve dvoře. Tak patří sem taková kapela, nebo ne? Samozřejmě patří a doufám, že její vystoupení nenechalo na pochybách vůbec nikoho. Věřím, že si ji vychutnal Honza, který celý set sledoval z boku pódia. Tím, že kapelu pozval, udělal radost nejen sobě, ale i mně. SACRED STEEL totiž nejsou žádný prvoplánový projekt, ale ostřílení matadoři, kteří mají co nabídnout a nabídli čistě heavy metalovou party se spoustou skvělých sól, čistého zpěvu a mocných sborů. Co jsem zaznamenal, tak hudebníci hráli takový průřez vlastní tvorbou a osobně mě nejvíc chytla „Metal is War“ ze třetí desky „Blood Lust“. Jak sám Grif v typických lennonkách poznamenal, slaví kapela 20 let na scéně a tak proč to neoslavit u příležitosti 10 let trvání Phantoms of Pilsen. Zajímavá kombinace a vystoupení zasluhující hlubokou úklonu. Dovolím si zde malou poznámku k dramaturgii festivalu, tady zafungovala skvěle a přetnutí black metalového proudu heavy metalem považuji za geniální tah. 

MOSAIC, ač měli krásně vyšperkované pódium, mě nepřesvědčili a po třech skladbách jsem odešel. Ne, že bych neměl rád mystický black, ale ke snažení Němců jsem si nějak nenašel cestu. Zásadní podíl na tom měl delayovaný vokál, jenž přeřvával vše ostatní. Po skvělém hudebním a zvukovém zážitku z předchozí formace, jsem nedokázal přepnout a řádně si podobnou hudbu vychutnat. Asi už se začala projevovat i trochu únava a tak nevím, co bych k tomu měl dodávat.

O přestávce jsem se vrátil poměrně brzy, abych si našel místo na mezinárodní projekt LUCIFYRE, kteří zvučili a dotahovali vše do detailů, až to bylo jednomu nepříjemné. A nedivil bych se, kdyby svým přístupem otrávili zvukaře. Styl, který LUCIFYRE produkují, téměř nevyhledávám, ale jejich pojetí death metalu, který střídají s vybrnkávanými pasážemi mě ve studiové podobě více, než jen zaujal. Zní to krásně odspodu, aby se to rozvinulo v mocnou vlnu, která drtí všechno a vše živé. Naživo pak vše znělo jak z nejzazších hlubin pekla. Kapela odehrála snad celou poslední řadovku a přidala několik skladeb starších. Tolik nekompromisnosti a agrese jen tak někde nenajdete, a pokud bych měl jmenovat největší hvězdu sobotního programu, pomyslná koruna po právu sedne na hlavu frontmana T. Kause. Masakr, zohavení, zničení, devastace. Smrt a nic už víc.

Osobně příliš nechápu zanícení některých jedinců pro NECROPHOBIC, kteří celý desátý ročník nejlepšího festivalu na západě Čech uzavřeli. Víc ze mě, co se týká kapel, nedostanete.

Možná nad vším moc přemýšlým, možná jsem nebyl ve své kůži a možná prostě stárnu, a tak se může stát, že pak článek vyznívá jinak, než jsem původně zamýšlel. Stalo se v případě prvního dne, ten druhý se z mého pohledu velmi vydařil. Rád bych tedy poděkoval za tenhle prozatím poslední ročník skvělého festivalu všem zainteresovaným. Mohl bych se tu rozepisovat o milé obsluze ve Phantom’s baru, pochválit osazenstvo šatny za to, že mi vyšlo nebývalým způsobem vstříc, zvukařům za precizní a letos nejlepší zvuk, co jsem na Phantom’s kdy slyšel. Samozřejmě Honzovi a Mírovi, nejinak všem ostatním a tak tedy činím a skládám upřímnou poklonu. Krátce po festivalu přišla nepříjemná, ale ne až tak nečekaná zpráva, že „desítka“ je prozatím posledním ročníkem. Chápu to, rozumím tomu, že přichází únava z organizační činnosti, rozčarování z neúčasti lidí, se kterými se počítalo, finanční aspekt celé věci a nakonec i podráždění z mých keců. Dokázali jste však hodně, postavili skvěle šlapající tým, přivezli mnoho skvělých jmen, tak na samý závěr mi dovolte pár čísel: 10 ročníků, to je, nepočítám-li warm-upy, 125 samostatných vystoupení od jen o něco menšího počtu kapel, to je při průměrné délce 50 minut neuvěřitelných 6250 minut živého hraní. Neskutečné! Mít na hlavě klobouk, smeknu ho a padnu na kolena. Takhle říkám, byly to skvělé roky a díky za ně. Úplně všem. Doufám, že si odpočinete, a že se sejdeme třeba u dalšího pokračování Phantom’s of Pilsen.

Phantoms of Pilsen X – den první

Rok se s rokem sešel a podzim již tradičně patří největšímu a nejlepšímu extrémně metalovému festivalu na západě Čech, dnes už zcela legendárnímu Phantoms of Pilsen. Tentokrát jde o jubilejní ročník, takže by bylo zcela na místě se na oslavnou party těšit, protože PoP byla vždycky jedna velká party. Jenomže letos jsem vyrážel s ne úplně jasnými pocity, jelikož z hlubin doléhalo dávno před tímto dnem, tedy pátkem 21. 10. 2016, negativní šumění. Navíc, tím, že šlo o výroční záležitost, sešel se tentokrát program, pokud ne rovnou rozháraný, tak určitě velmi nehomogenní. Zásadní příčinou celého toho mišmaše je právě snaha přivézt několik jmen, jež se osvědčili v minulosti a zároveň poskytnout publiku i nějaký ten zážitek z něčeho nového. Ve výsledku jsem tentokrát do božkovského areálu „Pod kopcem“ vstupoval se smíšenými pocity u vědomí toho, že mě zajímají tak dvě kapely denně a zbytek může buď zklamat, nebo příjemně překvapit, což se v minulosti stalo vlastně pokaždé. Zároveň ale musím říct, že po dvou letech opět s bratrem Václavem a de facto poprvé nezatížen břemenem akreditace. Takže proč si to letos jen tak neužít, vždyť je to hlavně skvělá party s obrovskou přidanou hodnotou v podobě Phantoms Crew, hodně velkého množství známých tváří a v neposlední řadě i dvou pivních speciálů, důvěrně známého ležáku „Chariot“ a drtivé IPY „Blaster“.

Protože ctí a ozdobou Phantoms je přesné dodržení časového plánu, bylo potřeba se s předstihem ubytovat a včas dorazit na místo. Podařilo se nám to tentokrát zvládnout tak, že jsme vstupovali do areálu čtvrt hodiny před začátkem prvního vystoupení a tak jsme si vytvořili ideální prostor k ochutnání „Blastera“ a krátkému posezení ve dvoře restaurace, kam se budeme ne úplně nadšeni vracet poměrně často. Čtvrthodina utekla rychle, pivko zasyčelo a ze sálu se ozvaly první tóny maďarského uskupení WINTERHEART, což byl signál se přesunout dovnitř. Musím říct, že Maďaři zvládli rozjezd festivalu na výbornou. Hudba postavená na black metalovém základu byla prošpikována podmanivými melodiemi a vysokou dávkou melancholie. Nenudilo to, avšak tahle kombinace vytvářela téměř uspávací atmosféru. Výrazně k tomu přispívalo i komorní prostředí pod pódiem. Těch lidí je tady letos nějak málo, ale zatím to moc neřeším. Ne každý má možnost vzít si v práci volno a vůbec bych se nedivil, kdyby Plzeňáci dorazili „po šichtě“. Hudba WINTERHEART byla poctivě odvedená, leč dopadala na nepříliš úrodnou půdu. Následující věty neberte, prosím, jako nějakou kritiku, ale osobně by mi set téhle partičky sedl v samém závěru večera, jako příprava na dobrou noc. Dramaturgicky bych to řadil prostě za největší hvězdu večera a nechal na lidech, jestli zůstanou, nebo se odpotácí, či v lepším případě odejdou do svých domovů. I tak by asi sledovalo vystoupení WINTERHEART více lidí, než na začátku celého festivalu. Takový je ale už úděl úvodních kapel.

Norské SULPHUR kluci dovezli už v roce 2010, tehdy co by nadějnou formaci vzniklou na troskách Taakeriket, v podstatě jako doplněk k mnohem známějším veličinám norské scény. Tehdy jsme společně s pořadateli slavili páté výročí Mortemu. Letošní vystoupení mi přineslo vlastně jen jedno poznání, SULPHUR se změnili. Jejich styl se posunul a k výraznému posunu došlo i ve vizáži a prezentaci kapely. Na pódiu odvedli dobrou práci, jenže ve výsledku to byla jen kvalitně ztvárněná porce nudy. Kontakt s publikem úplně nefungoval a reakce z druhé strany byly velmi podobné těm mým, prostě chladné. Co mě ale u obou kapel velmi potěšilo, byl zvuk. Za ta léta je tahle stránka věci vycizelovaná a rok od roku se daří dělat sound kvalitnější a čistější. Jen škoda, že mě prostě Norové nedokázali upoutat a strhnout na svoji stranu.

Sál se přece jen trochu naplnil až na třetí formaci v pořadí. Italské KULT. Pokud mě paměť neklame i ty už jsem měl možnost někde slyšet (EHF?) a moc jsem toho od nich nečekal. A takhle je to vždycky, obvykle takové spolky příjemně překvapí. Je mi úplně u zadku, jestli je to jen průměrná kapela v ranku black metalového žánru, protože v jednoduchosti je síla. A nám, kteří přesně takovou hudbu slyšet chceme, občas stačí ku radosti málo, poctivý black metal. Nenudil jsem se ani na vteřinu a užíval si válec. KULT nejsou ničím výjimeční, prostě drhnou dřevní formu stylu a pro zahřátí mé maličkosti na provozní teplotu fungovali přímo ideálně. Můžete si klepat na čelo, srovnávat nesrovnatelné, ale uznat, že tohle vystoupení mělo drive a spád, dalo by se říct koule, nakonec stejně budete muset. Mimochodem, mám to hozené tak, že dobré vystoupení je to, které vám v kotli, nebo i z povzdáli uteče jako voda dravou bystřinou a to se v případě Italů stalo. Přišel čas se znovu trochu občerstvit a prohlédnout distra, která tentokrát byla poněkud slabší. Možná to ne každý vnímá jako já, ale propadl jsem na stará kolena vášni pro vinyl, ovšem černé asfalty jaksi dneska byly někde schované a CD pro mě lákavá nebyla. Co se týká občerstvení, tak uvnitř bylo z čeho vybírat jako každý rok, ale no těšil jsem se na kvalitní ležák Herold a ten byl letos nepitelný, asi v Březnici nezvládli várku, o něco lépe na tom byla 11° Svijany, plzeňským pivům neholduji. Ze všech piv vyšel nejlépe „Chariot“ a tak jsme skončili u žejdlíku v chladném večeru na lavičce na dvorku.

Začátek vystoupení FIDES INVERSA nám s bráchou o fous unikl, což nepovažuji za velký problém, protože každé vystoupení trvalo téměř hodinu a příležitost užít si kapelu tak stejně dlouho. FIDES INVERSA, hrající téměř v totožné sestavě jako předešlí Kult mě měli strhnout daleko víc. Jemnou kapku mystiky umocňovala stylizace pódia a skutečnou lahůdkou byl vokál páně Omegy za bicí soupravou. Mně se naskytlo porovnání s podobně laděnými bubeníky nedávno vystoupivšími na Prague Death Mass a Omega se zařadil někam doprostřed. Vážně mě ale měl set FIDES INVERSA chytit daleko víc, protože kapela produkuje mnohem techničtější pojetí black metalu, než Kult. A tady jsem tvrdě narazil, jelikož v hudbě založené na disharmoniích jsem se totálně ztrácel. Ačkoliv mi obě vydaná desky „Hanc Aciem Sola Retundit Virtus (The Algolagnia Divine)“ i „Mysterium Tremendum et Fascinans“ doma znějí velice dobře a užívám si je, naživo mě snažení kapely výrazně míjelo. Přijde mi, že je to otázka nějakého vnitřního klidu. Když sedíte v křesle a posloucháte hudbu, jste na ni připraveni a ten klid si na ní uděláte. Já však dnes ten správný klid neměl. Trochu škoda, ale z reakcí publika tuším, že set se celkově líbil a Italům se vůbec z pódia nechtělo.

Jak už jsem předeslal, zajímaly mě v pátečním programu dvě kapely a první z nich s mírným zpožděním, způsobeným lehkou nekázní předešlého spolku, právě startuje svůj set. ALBEZ DUZ vlétli do mého života přímo raketově s albem „The Coming of Mictlan“ a měl jsem lehké obavy, aby z něj něco vůbec zaznělo, když právě dnes vychází deska nová „Wings of Tzinacan“, u níž jsem byl z úkázek dost rozpačitý. Naštěstí hlavní pilíře „Mictlanu“ zazněly všechny a naživo ještě překonaly zážitek z desky samotné. Nutno říct, že velkou zásluhu na tom měl ženský element - kytaristka Julia a její lekce „kenťák“ a jak pomocí tohoto důvěrně známého držení zahrát všechno možné. Kapela ale fungovala výborně jako celek, Impurova bicí souprava jela krásně odspodu, samply byly použity velmi účelně a o oživení doom metalu indiánskými prvky se staral duchy posedlý famózní frontman Alfonzo. Nezbylo mi, než se tím vším nechat unášet v prvních řadách a užít si tohle vystoupení na maximum. Čekal jsem hodně, ale tohle veškerá má očekávání, předčilo. I bratr uznale pokýval hlavou, a přestože doom metal nemusí, řekl, že ho to zaujalo. Vzduch v sále opravdu zhoustl a ztěžkl, přišla tedy vhodná chvilka vyrazit na terasu.

Dalo se očekávat, že PENTACLE půjdou mimo mě a vrátil jsem se na ně prakticky jen z podivného smyslu pro povinnost. Dal jsem tři songy, které mi přišly jako přitvrzený heavy metal a naprosto ničím mě to neoslovovalo. Navíc mě úplně neseděl vokál, takže jsem ze sálu zmizel záhy a poslouchal vystoupení jaksi za zdí. Každý to má asi jinak, ale téměř nikdo nepřijede na všechny kapely. Nechci Holanďanům křivdit, jen mi přišli jako prozatím nejslabší článek večera.

Na další vystoupení jsem se ovšem velmi těšil a dnes poprvé jsem se dostavil pod pódium s předstihem, abych si našel místečko v očekávání věcí příštích. VULTURE INDUSTRIES mám totiž zafixované z minulých ročníků, jako veselý spolek se sebevražednými sklony, ale s velmi srdečným vztahem k publiku. Navíc Norové vždy předváděli skvělou pódiovou show. Srandičky, kšandičky, black metal… pamatujete? Je to takové krásně ujeté. Zapomeňte! Tedy krásně ujeté to bylo, jen tu srdečnost odvál čas. Ještě pořád velmi sympaticky působil Bjørnar Nilsen, zbytek kapely, ač tradičně vystylovaný a bosky hrající působil až povýšenecky. Prim v tom hrál jednoznačně Kyrre Teigen, kterému jsem byl nejblíže. Nic to samozřejmě neměnilo na téměř bezchybném setu a já si s chutí zapařil ba i do vláčku se potom zapojil. Celkově mi ale tane v mysli mírné zklamání. Tihle chlapíci nám zkrátka trochu zpychli, Bjørnar pár kilo přibral a občas mu vynechával hlas, tedy především na konci vystoupení. Zvláštní je, že letos mě zatím žádná z kapel na zadek neposadila a překvapivě to nedokázali ani VULTURE INDUSTRIES. Předchozí dvě vystoupení těchto magorů v rámci Phantoms of Pilsen byla zkrátka mnohem lepší.

Tak nějak unaveni se s bratrem rozcházíme každý na jinou stranu a shledáme se až na hotelu. V průběhu vystoupení MORTIISe se ho marně pokouším hledat na místech, kde bychom se mohli potkat a kde nic tu nic. Pro někoho byl pán, který začínal v Emperor a momentálně prohlašuje, že nenávidí black metal opravdovým lákadlem. Párkrát jsem ho v průběhu večera dokonce potkal, milý chlapík, tenhle MORTIIS. Jeho vystoupení jsem ale nedal, na diskotéku jsem večer náladu neměl. Na pódiu to vypadalo, že přišli tři smažky a spustili elektronickou apokalypsu. Nic ve zlém, možná kdybych mohl ochutnat něco holandského koření, případně vypít ještě dvě, tři piva, dal bych to. Takhle mi to stačilo z prostoru od dveří jen tak chvíli sledovat, načež jsem se v samém závěru rozhodl otočit a zakoupit jediné LP, které bylo k dispozici. Novinka Albez Duz mi zmizela doslova před očima. Německy mluvící chlapík mě těsně, ale přece jen předběhl. Jakoby černý mrak smůly na mně dnes úplně lpěl. Vyzvedávám bundu a mizím do noci.

Ještě jednou jsem vše obešel a Václava nenašel, nějak se mi nechce pěšky a volím náhradní řešení v podobě taxíku. Vytahuji leták, abych zavolal na jedno z uvedených čísel, a ozve se mi… Sinneral J. Pak už to klapne, ale asi mluvím svahilsky. Taxi se dostaví po hodině a půl a po třech urgencích. Jsem zmrzlej a nas*j, nejradši bych se ráno sbalil a odjel, což pochopitelně neudělám. Nic mě dnes na zadek neposadilo (nejblíž k tomu měli Albez Duz), tak se třeba zadaří zítra. Dobrou noc.