MetalGate k nám vozí, a teď už lze říci s železnou pravidelností spolky z Peloponésu. Každé dva roky pro nás pořádají atak pravé a nefalšované řecké temnoty v podobě večírků s názvem HELLENIC DARKNESS. A daří se jim to, ať už jsou nastavené podmínky pro účastníky jakékoliv a ať už je jakákoliv i motivace. Každopádně nás fanoušky to baví a každopádně jsou u toho vždy (ne)stárnoucí ROTTING CHRIST. Mně uvízl v paměti zejména první ročník, kdy mě náramně překvapili Ravencult a nesmírně potěšili Dead Congregation, pravda u hlavních hvězd už to před čtyřmi lety až tak slavné nebylo. Letošní ročník mě opět lákal na jiná jména - černokněžníky ACHERONTAS jsem ještě neviděl, ačkoliv z desek mi sedí jejich hudba náramně a alternativce HAIL SPIRIT NOIR vlastně naživo neviděl ještě nikdo. Už tahle dvě jména byla jasnými důvody Hellenic Darkness 2017 jednoznačně nevynechat.
Role předskokanů obstaraly, jak už je také dobrým zvykem, spolky domácí. Tentokrát konkrétně z našich luhů a hájů západních. Díky časovému presu v souvislosti s cestováním mi unikli SELF-HATRED. Na jednu stranu jde o špičkovou doomovou formaci a tak bych mohl zpytovat svědomí a dalekosáhle se omlouvat, ale neudělám to. Hned na druhou stranu musím říct, že jsem tentokrát neměl na doom ani pomyšlení a osobně mi vlastně nevadilo, že jsem o Self-Hatred přišel. Kluky jsem viděl na loňském ETEF a tam mě zaujali a pokud bude možnost si je poslechnout v rámci nějakého zadoomaněji laděného večera, určitě přijedu.
Do sálu jsem vstoupil až v momentě, kdy zvukovku dokončovali MALLEPHYR, aby následně rozjeli svůj energický set. Překvapilo mě velmi, že už jsem se neprobil nikam do předních řad. Chmelnice praskala ve švech a natěšení hroziči řádně zatápěli pod kotlem před pódiem. Anebo v něm hořeli! Mallephyr totiž systematicky ničili a pálili vše, co jim stálo v cestě. Samozřejmě zněly skladby z velekvalitního debutu „Assailling the Holy“, naživo ještě o něco intenzivněji, než z právě uvedené desky. Hudba Mallephyr funguje skvěle, pokud se jí nesnažíte pochopit a prostě se rozhodnete ji přijmout, jinak z ní zešílíte. Marek s Adamem totiž ujíždějí na ne zrovna obvyklé fúzi melodických linek s totálními disharmoniemi, výsledkem čehož je čistý originál, dosažený jedině kombinací dvou kytar. Mé poslední setkání s kapelou proběhlo bez Adamovy účasti, a ač ve výsledku nešlo o žádné zklamání, tady a teď to byl úplně jiný level. Když k tomu připočtu nasazení a charizma kapely, vnímám to jako nezemský zážitek. Jako příjemné zpestření beru i jednu klidnější novou skladbu, kdy nám pánové nakapali do žil trochu komatózního jedu. Jsem rád, že se nebáli takovou skladbu zařadit. Pokud jde o další nové věci, tak vězte, že posouvají hranice neskutečných kombinací ještě mnohem dál, než jak je znáte z debutu a rozhodně jsou velkým příslibem do budoucna. Vystoupení Mallephyr mělo vše, co si milovník metalu může přát. Jen škoda, že bylo tak krátké.
Vyběhl jsem na chvíli z vydýchaného sálu, abych si v klídku vychutnal cigárko s příměsí jarního pražského vzduchu. A opět jsem zažil neuvěřitelnou věc, když se dva bratrovi kolegové vraceli od pokladny s neúspěchem, protože Nová Chmelnice byla pro tento večer totálně vyprodaná. Odhaduji 650 platících? Tohle se mi na podobné akci ještě nestalo. No všechno je jednou poprvé, asi dumpingová cena udělala své. Další geniální tah pořadatelů. Shora se začínaly ozývat podivné tóny a zvuky, nejvyšší čas jít omrknout HAIL SPIRIT NOIR. K mému překvapení jejich produkce ještě nezačínala a chlapi ladili nástroje a trápili uši posluchačů zvukovou zkouškou. Podivné spíše smíšené pocity mnou cloumaly, když jsem to poslouchal. Takže to bude buď neskutečná paráda, nebo totální průser. Chmury z druhé varianty však ustoupily okamžitě po zaznění úvodních tónů, po nichž se rozjelo až pinkfloydovské intro. Nekecám! Rozšířená sestava pak spustila „Mayhem in Blue“, titulní skladbu ze zvláště vypečené novinky, se kterou jsem úplně sžitý ještě pořád nebyl, nicméně cestu k mému sluchu si už našla. Znělo to velice dobře, stejně jako další skladby ze třetí fošny, která představovala (zcela logicky) pomyslnou osu vystoupení Hail Spirit Noir a tak jsme měli možnost vyslechnout kupříkladu „Riders to Utopia“ nebo ponuře baladickou „The Cannibal Tribe Came from the Sea“. Na tomto místě musím vyzdvihnout skvělou práci hostujícího klávesisty Sakise Bandise, jehož nástroj vyluzoval v obsáhlejších plochách éterickou druhou vrstvu vznášející se nad poctivě šlapajícím tvrdým základem. O nic méně ale nepřispíval ani vokalista Cons Marg, chlapík nevelkého vzrůstu, ale velmi solidního hrdelního projevu. Nejen tady, ale především pak ve starších věcech, které zazněly dvě, se ukázal jako skvělá volba. Jeho hlas i grimasy projevu HSN opravdu svědčily. Tak a teď budu konkrétnější. Když jsem vstupoval do sálu, tušil jsem, že bez některých skladeb si vystoupení HSN představit sice dokážu, ale rozhodně nebudu spokojen, pokud je neuslyším. Jednou z nich je šeptaná éterická „Satan is Time“, kterou kapela nabídla coby píseň téměř závěrečnou. Dovolil jsem si ji ve druhé lajně, kam jsem se postupně během vystoupení propracoval, zanotovat s kapelou a pocit naplnění se dostavil. Ten umocněn byl pak v úplném závěru celého setu songem „Haire Pneuma Skoteino“, kdy jsem se už zmítal v křečích zážitkem nezemským. Hail Spirit Noir double a v plné parádě, pro člověka postiženého prvními dvěma alby skutečné požehnání. A na závěr tohohle odstavce si dovolím malou poznámku. Ačkoliv může zjev a projev kapely navenek vypadat neortodoxně, možná parodicky, v textech a hudbě samotné je vždy přítomna temná energie (Pneuma Skoteino). Bylo mi jí dopřáno měrou dostatečnou. Jen… škoda, že vystoupení nebylo delší.
Po poněkud oduševnělé části bylo potřeba se celkem rychle přeladit na věci příští, totiž vystoupení mágů ACHERONTAS, které z desek opravdu hodně můžu a teď je příležitost je spatřit i naživo. Měl jsem své představy o tom, jak by to mělo vypadat a z toho všeho bylo překvapení. Kapela sice v úvodu zasmrděla Chmelnici kadidlem a na pódiu se objevil i malý oltářík, jinak ovšem naběhli tři vyholení týpci jen s šátky přes obličej, takže mé představy o kazateli Acherontu V.Priestovi v hábitu se rázem rozplynuly. Což ovšem vůbec neberu jako negativum, ostatně kapela na novince „Amarta“ hlásí vzepření se zprofanovaným kouskům dnes povyšovaným nad black metal jako takový a jejich zhmotnění je civilnější možná i z tohoto důvodu. Co se týká hudební náplně vystoupení, rozhodně si nemůžu stěžovat, protože zaznělo snad všechno, co jsem slyšet chtěl a především skladby z „Ma-Ion“ a „Amenti“ měly nepopiratelné kouzlo a přetékaly magií. Jediné, co mi trochu vadilo, byly nečitelné samply, bez kterých by to nešlo. No nešlo, zase klasické nástroje řezaly do mozku víc, než bych očekával a ve druhé polovině vystoupení jsem byl totálně zhypnotizován a má ústa se tiše pohybovala mezi tóny „Legacy of Tiamat“. Acherontas předvedli zkrátka zvláštní kombinaci sympaticky civilního projevu s nejtemnějším rituálem, jaký si lze představit. Každá skladba vyvěrala z nejčernějších temnot a do nich se posléze vracela. Slova mezi nimi byla zbytečná a tak se frontman „omezil“ jen na magická gesta rukou s invokací toho kterého právě vyvolaného démona. Jak minimalistické… jak účinné. Jeden by z toho skoro nedýchal, zadušen vlastní krví. Aby toho nebylo málo, nakonec kapela vystřihla v podstatě vlastní cover Stuttoff, tuším skladbu "Vampyric Metamorphosis“. To už se černý tér válel po každé hříšné duši v sálu. Některé stálice svou genialitu nikdy neztratí a nepopřou, Acherontas k nim jednoznačně patří. Skvělý set! Nebo Seth?
To ROTTING CHRIST si rovnou rezervovali zajímavý hrací čas 1 hodinu 50 minut a tak jsem si říkal, jestli je vůbec možné v plném nasazení, byť s krátkou přestávkou, tohle dát. Nakonec myslím celý čas nenaplnili, ale to není podstatné. Podstatné je to, že přivezli speciální show, kdy celá první poloviny patřila dnes již legendárnímu počinu „The Mighty Contract“, od jehož vydání uplynulo drahných třiadvacet let. Album mělo zaznít celé, ale ruku do ohně bych za to nedal. Myslím, že jedna skladba chyběla. Popravdě na mě ale první část vystoupení „Hnijícího Ježíška“ udělala mnohem větší dojem, než ta druhá složená z nových skladeb. Mám to s Rotting Christ prostě jako na houpačce. Není to tak dlouho, co jsem kapelu viděl předskakovat Inquisition a tam mi při jejím vystoupení vypadla skoro sanice z pantů, tento večer mě ale hopsavější nové věci spíše minuly a tak jsem většinu druhé poloviny setu strávil na bárku za sálem a udržoval s kapelou oční kontakt a tupě poslouchal. Příčiny jsou v zásadě dvě. Black metalová klasika „The Mighty Contract“ mě hodně bavila a tak jsem si i trochu zapařil, i když to neznělo ani z daleka tak, jako v devadesátých letech minulého století. To už dneska ani udělat nejde. A pak, druhou polovinu tvořily skladby hodně nové, a pokud jde o mě, tak z tvorby Rotting Christ mám nejraději „Satanas Tedeum“, což je hodně true záležitost a pak střední období tvorby v rozmezí „Khronos“ a „Theogonia“ a z ničeho takového se nehrálo. Na druhou stranu musím uznat, že bratři Tolisové jsou ve skvělé formě a vystoupení i přes svou délku nepostrádalo pořádnou dávku energie. A jak se ukázalo právě ve druhé části jejich setu, celkem stále zvládají manipulovat davy. Narvaný sál jim až na několik výjimek zobal z ruky. Pro mě byl vrchol jinde, leč ostatním maniakům to přeju. Rotting Christ nezklamali a ukázali, že kvalitní kapelou rozhodně jsou.
Celkové hodnocení akce je jednoduché. Slyšel jsem celkem čtyři skupiny naprosto odlišných vrstev a odnoží metalu, avšak ani jediná z nich nebyla špatná. Co kus, to originál, co originál, to kus svojského umění. Pomalu si také začínám zvykat na to, že řada lidí chodí na koncerty „čumět“ a v kotli se snaží jen pár šílenců. Doba se zkrátka mění a není to, co bývalo. Jestli je na vině dumpingové vstupné, které dost možná přilákalo i dost naivních mladých duší, o tom spekulovat nechci, ale za 300,- byla takováto sestava vlastně zadarmo. Pořadatelé všechno zvládli skvěle, a i když byla Chmelnice plná, nikde se netvořily žádné fronty, ani u piva (překvapivě konzumovatelného) ne. Takže díky Metal Gate a už teď odhaduji s kým si ti nezmaři Tolisové zahrají příště. Nashledanou při čtvrtém pokračování HELLENIC DARKNESS.
Žádné komentáře:
Okomentovat