Prague Death Mass III
III.
Třetího
dne, kupodivu, nemám nic naplánováno. Tedy přece jen něco, den pro sebe, který
znamená odpočinek a tak jsem po ranních nezbytnostech, jako je hygiena,
zakotvil zpátky v poněkud měkkém pelechu a při poslechu zcela odlišné
hudby, než kterou konzumuji už od čtvrtka, přemítal, co asi přinese dnešek. Z pelechu
jsem vypadl až někdy kolem dvanácté, poté, co jsem se probral z „přemítání“.
Dal jsem oběd, tentokrát v čínském stylu a jen tak si následně vyrazil na
skutečné pivo. Objevil jsem velmi zajímavý podnik, kde lidé konzumovali
prazvláštní potraviny bez živočišných složek, ale také únětické pivo. Takhle
dobrou, vyváženou a příjemnou 10° jsem nepil celou věčnost. Možná je to tím, že
se nízko stupňovým pivům cíleně vyhýbám, anebo mi prostě a jednoduše chutnala.
Srovnávat tenhle poklad s tím, co se točí ve Futuru je stejně ABSUrdní,
jako srovnávat ABSU s čímkoliv, co se odehrálo včera a předevčírem a co se
odehraje dnes. Pojďme na to.
Roli
otevírací bandy přiřkli pořadatelé pro dnešek ryze death metalové smečce SHEOL. Jak jde death metal spíše okolo
mě, vůbec nic jsem nečekal. Něco tak banálního mě absolutně nemohlo rozhodit, a
ejhle… Bezpochyby další z příjemných překvapení. Produkce téhle britské
formace měla obrovské koule a kromě nich i hlavu a patu. Výkony strhující napříč
celou bandou, ale přece jen z toho všeho vyčníval Abdiasův hrdelní projev.
Krutý a neúprosný, přesto srozumitelný. Obrovská chvála pořadatelům, za tuhle
smečku a vůbec za dobrou ruku při výběru hudebníků, kteří otvírali jednotlivé
dny festivalu. Ani jednou z toho nebyl průser a SHEOL z toho všeho
vyšli úplně nejlépe.
Belgičtí
LVTHN představili svou letošní desku
„Eradication of Nescience“, vlastně dlouhohrající debut. A nezačali vůbec špatně,
chvílemi mě to i zaujalo. Nevím proč, ale v úvodu vystoupení na mě dýchl
snad duch Dissection. Možná jsem něco vycítil z hudby, možná na mě
působilo holohlavé vzezření ukrutníků na jevišti, možná kombinace obého. Časem
se ale duch vytratil, a LVTHN do nás vrhali jednu death/blackovou smršť za
druhou, až to bylo pořád stejné a začalo to neuvěřitelně nudit. Tedy až do
samotného závěru vystoupení, který jsem vyhlížel opravdu s nadšením. To
pánové vypálili cover od Katharsis. To byla úplně jiná jízda. Styl kapely je
sice ve všech pramenech uváděn jako black metal, ale fakt jsem o tom celou dobu
jejich setu pochyboval.
Premiéra
WHOREDOM RIFE dopadla z mého pohledu
dobře. V prvním songu se objevily problémy se zvukem a tak se mistři na
pódiu trochu hledali, vše se zlomilo až se sólem, ze kterého mi skutečně spadla
brada. A následoval opravdu Nidrosian Black Metal, kterým se kapela na svých
stránkách až okatě ohání, jak se patří. Zejména nástupy jednotlivých kompozic
byly pravé a skutečné BM pily o síle několika stovek kilotun. Připouštím, že
jsem na pořádný black metal, který mi urve palici, čekal dva dny a kousek a ono
se vyplatilo. Tenhle set mi sedl jak pěst na oko. Dočkal jsem se. Jediné, co mě
dost překvapilo, byla vcelku slabá odezva publika, zvlášť když si uvědomíte, co
jsem psal o prvním dnu, kdy šlo mini CD/mimi LP WHOREDOM RIFE na dračku.
Některým nevoněl zvuk, no podle mě to bylo volbou místa, já ho ve třetí řadě
vlevo vnímal jako solidní.
„Mrtvej“
bubeník je prostě kurva, se kterou musíte umět hrát. Kurva, která by mohla
pomoci v industriálním vyznění švédských DIABOLICUM. Žel tady se to vůbec nepovedlo. Pytel sypaných brambor
v kombinaci s přeřvanými nástroji jsem vydržel poslouchat dvě skladby
a pak se posunul za zeď na balkónek ve snaze uchránit uši před pohromou ne
nepodobnou čtvrtečnímu zážitku při poslechu 20:11. Přestože industriálky a
samply nezněly vůbec špatně, shledávám vystoupení DIABOLICUM jako jedno z vůbec
nejhorších v celém programu Prague Death Mass III.
Dejme
si tedy něco jinějšího, něco blitek, death metalové zatuchlosti, špetku
blackové špíny. To vše smíchané s hovny v kanálech a doprovázené
zvukem spojeným s vyprazdňováním střev. Na tuhle kapelu někteří jedinci
přišli a jen a jen na ní – ARCHGOAT. Finové
do všech těch radovánek vtrhli jak uragán a chrlili svůj hnus do publika v mocných
dávkách. Zpočátku rychle, první skladbu jsem nerozeznal, ale následovala ji „Lord
of the Void“ z první řadovky „Whore of Bethlehem“ a už tady bylo patrné,
že zvuk je ten nejlepší, jaký si můžou tihle finští ďáblové přát, totiž docela
kanální. Pak se zpomalilo a zase na mě dýchl ten odér černé lávy a zobal jsem ARCHGOAT
z ruky, stejně jako všichni ostatní. To, že má kapela hodně za sebou se
pozná i na zkušenosti a vyzrálosti třeba při sestavení setlistu. I přes všechny
zmiňované lahůdky mělo to vystoupení řád a spád a všeho dosti úměrně dávkováno
bylo. Blitka, neblitka! Vystoupení, které se nachází na opačném pólu, než
předchozí, utíkalo rychle a tak přišel závěr s „Hammer of Satan“ a pro dnešek
konec veškerého hnusu. Docela chápu, že si lidi vyřvávali přídavek a ten
nepřišel, protože časový harmonogram celé téhle nesvatosti, která po tři dny
přikovává metalové maniaky do kaple zla, byl pro kapely svatý.
Potenciál
znovu mne uvrhnout do propastí temnoty měli DARK SONORITY. Hlavou mi probleskla myšlenka na včerejší vystoupení
Irkallian Oracle, jen jsem si říkal, co jako chtějí ve svém setu odehrát, když
mají na kontě jediné EP „Kaosrequiem“, když jsem si uvědomil, že jde o pohrobka
Kaosritual, vystoupení končilo. Samozřejmě pánové odehráli EP, přidaly dvě
skladby z chystané dlouhohrající desky a navrch přidali „Djevelpakt og
trolldomsmakt“ coby cover své vlastní tvorby. J Na pódiu se odehrával čirý
minimalismus, který vystoupení svědčil, přítmí příjemně dokreslovalo auru
tajemna vyvolávanou jak dekoracemi, tak samotnými DARK SONORITY. Kapela beztvará
působila až anonymním dojmem, což naštěstí neplatilo o muzice. Oči mi pak často
sjížděly na siluetu frontmana Brixe, jenž neustále prováděl magická gesta svými
mohutnými pažemi a umocňoval tak atmosféru nezemských litanií, jež doléhaly k mým
nebohým uším. Všechno to bylo mistrně propojené a já na chvíli spatřil v Brixovi
pravého Mendéského kozla. Temné, temné a vzrušující. Mimochodem kapela až tak
anonymní nebyla, basu drtil Wraath, kterého jsme měli možnost spatřit už včera.
DARK SONORITY do mě zaseli skutečnou temnotu, ale mráz do mé zčernalé duše, tak
jako včera Irkallian Oracle, ne, čímž nechci ale jejich výkon nijak snižovat.
Prozatímní TOP show dnešní noci.
ABSU! Nejočekávanější vystoupení
celého festivalu, které fakt stálo za to. Troufám si tvrdit, že kdybych měl
cenu vstupenky zaplatit jen za tyto naprosto šílené Amíky, udělám to. A po
tomhle setu bych to udělal znovu a znovu. Vystoupení amerických veteránů by
potřebovalo samostatnou kategorii, neboť, ať už jsem mluvil v superlativech
o Sinmara, Irkallian Oracle, Helheim a dalších, tohle všechna ta velká jména smazalo
a zadupalo totálně do země. ABSU jsou nositeli stylu zvaného thrash-black a
jsou v branži nejlepší. Co se vlastně odehrávalo na pódiu tak zajímavého? Tak
předně z něj nelétala žádná krev, zvratky a podobné nejapnosti. To co
mířilo do publika, byla čirá energie vyvolaná běsněním všech živlů dohromady.
Výrazně tomu přispíval zvuk - dokonale opracovaný křišťál. Pokud zvukaři v příležitostném
rozhovoru mluvili o tom, že zvuk je odvislý od profesionality kapely, je
naprosto jasné, kdo jim dal za pravdu. Proscriptor usazen nad tím vším jako
sumerský bůh na trůnu diktoval vše nejen svým dokonalým bubenickým uměním, ale
i proslovy mezi jednotlivými kompozicemi. Samozřejmě také zpěvem, plným
několika rejstříky. Dole mu pak zdatně sekundovali jako dva šílení veleknězi Ezezu a Vis Crom. To, co lezlo z repráků, byl mytologický epický metal ve
své nejskvělejší formě. Vystoupení legendy z USA bylo také jediné, které
obsahovalo krátkou přestávku, kdy se z boha stal démon sestoupivší na zem.
Ano to Proscriptor přišel odeřvat a odječet druhou polovinu setu dopředu co
nejblíž publiku a byl snad ještě šílenější, než za bicí soupravou. Jo a stejně
jako jeho spoluhráči se opravdu náležitě hýbal. Myslím, že něco podobného se dá
zažít jen jednou. Byl jsem u toho a jsem opravdu šťastný. V zásadě se s vystoupením
ABSU nedá srovnávat vůbec nic, co ve třech dnech můj zrak uzřel a sluch
vyslechl. Absolutorium!
Závěr měli obstarat ABYSMAL GRIEF, což je spolek, který se mezi ta všechna zvěrstva vůbec nehodil, a tak
mu připadlo tohle čestné místo. Upřímně jsem doufal, že davy černých těl
prořídnou a vzduch bude čistší a vedro pomine. Nestalo se. Poslední kapela
celého Prague Death Mass III byla pro mnohé příliš velkým lákadlem. Hororový
doom metal je zapeklitá věc, ovšem v podání Italů získává úplně jiný
rozměr, který jasně rýsoval frontman-klávesista Labes C. Necrothytus a hodně mu
v tom pomáhal skvělý zvuk, který se snad zázrakem přenesl z předchozího
vystoupení. ABYSMAL GRIEF zněli jak skvěle vyladěný orchestr. Samozřejmě
důležitou roli hrály klávesové podkresy a pak epično. Italskou krev kapela
nezapřela, a ač nešlo o plnohodnotné symfonické skladby, esence starých mistrů
klasické hudby v tom byla jasně přítomna. Čekal jsem, že tečka za
festivalem bude kvalitní, avšak na konci bych se nebál použít slova excelentní.
Lepší kapelu na závěr zkrátka zvolit nešlo.
Sluší se poděkovat pořadatelům za příkladné dodržování časového plánu, sluší se jim poděkovat za to, že vůbec takto elitní festival dokázali zorganizovat a za to, že jsem mohl být jeho součástí. Nesluší se závidět jiným, že stihli i předchozí ročníky a já na nich nebyl. O to víc se cítím poctěn, že jsem byl hostem alespoň definitivně posledního zářezu na kosišti kosy zvící PRAGUE DEATH MASS. Amen.
Žádné komentáře:
Okomentovat