Stmívá se. Ptáci ztichli. Jak by se sama příroda dovtípila, že se blíží cos nevyhnutelného, hranice všeho, kde něco skončí a něco nového začne. Lidé se stáhli do svých příbytků, louče dohasínají a tichá hudba v pochodovém rytmu následuje přírodní cestu k obrození... co přijde, nikdo netuší. Tak jak z malých semínek vzrostly statné stromy, i ten nejstatnější - Yggdrasil dospěje někam, odkud není návratu... všichni zahynou, aby mohlo nejvyšší zasadit nové sémě. Je jedno, zda to bude tak, jak hovoří legendy... Ragnarök se blíží...
Když Einar Selvik, tehdy ještě pod tajuplným nickem Kvitrafn vysnil si Runaljod jako oslavu a poctu tradicím rodného Norska, věděl, že půjde o ságu o třech dějstvích. Zvolil k tomu jednak pozoruhodnou kombinaci tradičních nástrojů, meditační a šamanskou hudbu, která funguje a v neposlední řadě prazvláštní řazení starých run. Nedrží se totiž abecedního pořádku a nejde ani po jednotlivých liniích, jen zprostředkovává významy jednotlivých dílků futharku. S jistotou ale můžeme říct, že vytvořil novodobý fenomén, který vstoupil na půdu Midgardu jako Thórův blesk z čistého nebe. O rozsahu a dosahu, které v současnosti WARDRUNA má, myslím, ale Einar vůbec netušil a nejspíš o něm ani nesnil.
Poslední díl se celý ubírá jasným směrem, pravda občas s nějakým výkyvem na obě strany. Kdybych měl jmenovat jasné směřování k bodu obnovy, asi bych jako hlavní pilíře vybral dvě zásadní věci. Tou první je pochodové, místy až nudné strojově nastavené tempo. Toť také hlavní důvod opožděnosti téhle recenze. Prvních pár poslechů bavilo, časem jsem ale dospěl k poznání, že je vše takové podobné. Kdybych tedy psal recenzi v tu dobu, napsal bych něco o tom, že po slibné úvodní "Týr" se propadám do nudy a šedi, přesně tak, jak je ztvárněna na přebalu desky. Zbude jen popel a prach! Druhým pilířem je totiž jakási vše objímající temnota ve vyznění desky, která výrazně snižuje proniknutelnost oběma směry. Tedy hudbě a především jení meditativní složce k uchu posluchače, a nejinak i posluchači skrze hudbu proniknout do svého nitra a uvolnit se tak, že není možné vykonávat kromě poslechu jakoukoliv jinou činnost, než zůstat v opojení jistého tajemna a krásy. Tyto dva základní pilíře pak rozhodly o tom, že se "Runaljod - Ragnarök" nestane mou nej deskou roku 2016.
Nevím přesně, kdy nastal jakýsi obrat ve vnímání, zřejmě někdy kolem svátku "Yule", kdy se mi naskytla možnost obracet hned dvě desky po sobě. Když jsem tak činil možná popáté v řadě, uvědomil jsem si, že při oněch "nudných" skladbách se mé tělo pomalu pohupuje do rytmu, aniž bych to nějak vědomě ovládal. V temnotě najednou vidím světélko meditačně-šamanského vlivu na organismus. Jen tentokráte bylo pěkně ukryté pod závojem tmy, zatímco dříve fungovalo prakticky okamžitě, zvlášť v případě "Yggdrasil". Je to možná s podivem, ale začal jsem si užívat každý tón i skladeb o kterých jsem zpočátku velmi pochyboval. Nejspíš se mi podařilo proniknout skrze kůru na povrchu k míze i v případě "Urur" a obou částí "MannaR" (i když ty pro mě zůstávají i nadále nejhlušším místem celé desky). Velmi k tomu přispívá práce s vokály, řekl bych že možná nejlepší v dějinách WARDRUNY. Překrásně vyznívají hlasy v "Isa" a největší podíl na tom má zřejmě vrstvení sborů a přenádherný hlas Lindy Fay-Hella. Někomu může chybět typická barva Gaahlova hlasu, která měla a má v celé sáze svůj význam, ale řekl bych, že zde není nenahraditelná. Einar zvolil jinou, velmi jemnou nuanci a tou je dětský sbor. Pravda o plnohodnotné náhradě se zde mluvit nedá, ovšem pro celkové vyznění "Ragnarök" je nepostradatelným prvkem, stejně jako Gaahlovo hrdlo v časech minulých.
Dětský sbor dominuje právě na druhé desce, ale ještě předtím je potřeba projít cestou "Raido". Nestává se často, aby skupina nasadila jako pilotní tu úplně nejlepší skladbu. V případě "Raido" tomu tak ale bylo. Tahle skladba má neuvěřitelně silnou a přitom celkem ponurou atmosféru, celkově však dává jakousi naději. Koeficient závislosti má obrovský a zaryla se mi do srdce takovým způsobem, že i kdyby zbytek desky stál za nic, vzal bych nahrávku díky tomuto skvostu na milost. Jen je trochu zvláštní, vyzdvihovat v kontextu celé tvorby WARDRUNY jeden kus. Tyhle skladby najdeme na všech částech "Runaljod", ale nikdy předtím bych mě ani nenapadlo je vyzdvihovat nad ostatní. Zřejmě to o něčem svědčí, a sice o tom, že "Runaljod - Ragnarök" nebude tak silná, jako její předchůdkyně. Stejně jsem si ale její druhou desku neskutečně oblíbil, přes "Odal", kde náramně z temnoty bubnů vystupuje právě dětský sbor doplňovaný dalšími vokály a refrén se stává opravdu nevšedním zážitkem, protože rozeznívá každou strunu mého těla, přes další výbornou "Wunjo", jež si jen pramálo zadá s vychválenou "Raidó" až po závěrečnou "Runaljod", ze které mě zebe kažý úd mého těla, neboť je nejtemnějším kusem celé výpravné ságy a s klidem by snesla pojmenování...
Setmělo se, Ragnarök nastal...
"Ragnarök" možná není tak silná jako její předchůdkyně, ale je velmi kvalitní tečkou celé ságy "Runaljod", přesně jak Einar zamýšlel. Co nevěděl je, že se z něj stane vyhledávaný skladatel filmové hudby a z jeho WARDRUNY komerční značka, která se hodně dobře prodává. Zajímalo by mě, zda projekt bude chvíli žít na téhle bázi - koncertovat, prodávat se, až o něj přestane být zájem a pak prostě zanikne stejně jako všechny věci kolem. Je možné, že Einar zpracuje nějaké další téma pod hlavičkou WARDRUNA. Otázek by byla spousta, ale co na tom. Naše osudy jsou dané, tak proč mít strach z budoucnosti.
Národnost: Norsko
Rok vydání: 2016
Médium: DLP
Seznam skladeb:
1. Tyr - 2. UruR - 3. Isa - 4. MannaR - Drivande - 5. MannaR - Liv - 6. Raido - 7. Pertho - 8. Odal - 9. Wunjo - 10. Runaljod
Label: By Norse Music
Žádné komentáře:
Okomentovat