Nýrsko, městys, do kterého se budete vždycky rádi vracet, a nemusí tam být zrovinka tak našlapaná sestava, jakou sliboval v pořadí již šestnáctý ročník Eternal Hate Festu. Tohle místo má své osobité kouzlo a navíc překrásný areál "Pod sjezdovkou", ve kterém se tradičně schází veliké množství černooděnců, aby užilo všech vymožeností areálu. Hudby, pivka, nějakého toho distra a pohody mezi svými. Loni mi návštěvu překazila poněkud vleklá chřipka, proto jsem se rozhodl si letos vše vynahradit. Tenhle undergroundový fesťák jsem si totiž zamiloval, stejně jako místo, kde se koná a možná je mám pořád rád.
Na místo jsme dorazili zhruba s dvouhodinovým předstihem, tak aby se pohodlně stihlo zaparkovat, něco malého pojíst a případně obhlédnout nějaký ten obchod s hudebními nosiči. U vstupu se mi dostalo výsostného přivítání samotného páně Satana a já si říkal: "Jooo, zase po dvou letech mezi svými." Jak se později ukázalo, skoro nic není jako dřív a loňská má absence se promítla víc, než bych sám očekával. Kupříkladu, ještě na čtrnáctém ročníku mě fascinovalo, jaké druhy piva dokázal Beherit pro nás na čep připravit a ejhle, dostalo se mi poučení, že na čepu je Holba - klasika. Klasika? Netvrdím, že pivo bylo špatné, ale na tohle jsem z dřívějška zvyklý nebyl. V průběhu reportu se k pivní problematice ještě vrátím. Teď ovšem vzhůru k prodejcům. Další pro mě hodně velká změna, protože přítomnost Sturmglanz Black Metal Manufaktur je tedy sakra underground! Roztažení na snad čtyřech stáncích, s takovým množstvím nosičů, že než prohrabete LP, hodinka uteče jako voda a okamžitě vás popadnou chmury, protože jste si vzali málo peněz. To není underground, to je komerce, jakkoli hudební nosiče undergroundové, alespoň sem tam, byly. Hold nová doba. Netvrdím, že jsem odolal, stejně jsem dvě desky pořídil a je pravda, že bych je jinde asi těžko sháněl. I festivalového textilu se urodilo nějak víc, než před dvěma roky. To už je ovšem trochu jiná písnička. Koupí trika, případně mikiny podporujete svého pořadatele - Beherita, chlapíka, který momentálně asi jediný má koule na to, aby dovalil Nokturnal Mortum až na západní cíp republiky. Takže vlastně proč ne.
A propos Nokturnal Mortum dorazili nějak před druhou hodinou a jali se zkoušet v momentě, kdy už měli regurélně začínat svůj set první harcovníci z domácích končin Napalm Attack. K mým uším doléhaly tóny známé, ale při pohledu na rozcvičující se muzikanty, jsem si nebyl úplně jistý, jestli takové Nokturnal Mortum chci slyšet, vidět, vnímat a adorovat. Eugen Gapon s dreddy a v červeném tričku... uvěřitelný? Ale no nic, taky nechodím v práci v metalovém a už vůbec ne v třásních, není-liž pravda? A nakonec, všechno se stihne, jen celá akce nabere menší zpoždění a někdo bude lehce pokrácen.
Na pódium se tedy jako první nachystali NAPALM ATTACK, aby nás porcí syrového black thrash metalu rozsekali na kousky. A měli připravenou pěknou scénickou show. Ostnaté dráty, blembáky... a vokalista po celý čas plynovou masku na hlavě. Upřímně, nezáviděl jsem mu ani náhodou, mohlo být nějakých 30°C a párkrát jsem si všiml, že s přibývajícím časem pod maskou silně rudne. Obětoval se pro show a to se cení, což dávalo najevo i publikum. Hudebně jsem čekal podobnou palbu, jakou s mrtvým bubeníkem drtí Poprava, ale bylo to něco úplně jiného. Překvapivě mě nejvíc zaujala pomalejší "Apokalypsa" a pak "Volání o pomoc", cover od Root, který si chlapi střihli na závěr vystoupení. Neříkám tak ani tak, nepřekvapili, neurazili, jen nám otevřeli hudební brány Eternal Hate Festivalu, a to zvládli velmi dobře.
Následovali mně naprosto neznámí NORNÍR, o kterých jsem tedy zjistil až po konceru, že jsou z Německa, hudebně bych je totiž řadil spíš někam na sever. Překvapivě se tedy na pódiu objevily dvě ženské a dva chlapíci a pustily do nás smršť melodického black metalu. Vokalistka Lethian střídala kytaru s malým starožitným bubínkem a kapela předvedla na pódiu myslím celé své EP "Urd". Vystoupení v závěru gradovalo skladbou zbrusu novou, před níž se kytary chopil "pátý člen" kapely a Lethian tak řádila jen na bubínek a týrala nás svým chraplákem. Ne netýrala, byť tedy nutno uznat, že kdybych to poslouchal bez vizuální složky, řekl bych, že to řve chlap. Mimochodem, nová skladba bude na první regulérní desce, kterou se kapela chystá vydat. Tak profesionální výkon na relativně pořád začínající kapelu, no byl na klobouček. Pokud bych nějaký měl, tak smeknu. Největší překvapení festivalu a adept na nejlepší kapelu dne.
Během přestavby pódia a zvukové zkoušky jsme se šli občerstvit a už ve frontě, která se nehýbala jsem měl pocit, že na pódiu s APOCRYPHAL pěje nějaká ukřičená baba, vokál mi byl silně nepříjemný a jak tak koukám skrze zástup přede mnou, on to chlap. Zajímavé srovnání, předtím Lethian a teď pan Bassi. Ona hloubky, on výšky. Ona super, on tahal za uši. A celé vystoupení Apocryphal bylo pro mě nepřesvědčivé. Jen tak mimoděk, celé jsem ho prostál ve frontě na pivo, která se za tu dobu posunula možná o půl metru. Další věc, na kterou jsem dřív nebyl zvyklý. Některá čekání chápu, ale prostát ve frontě celý set a napít se, až když se rozjíždějí následující DARK FURY, no... to je hodně. Poláci ostatně svým nenávistným black metalem mě měli vtáhnout zpět do děje po nevydařeném zážitku z minulého vystoupení Italů a i mohli. Těžkooděnci, kteří do vás naperou takovou palbu, že padnete na prdel a už nevstanete, byli na svých místech, drželi své zbraně a hráli víc než jen solidně. Jenomže, co je to všechno platné, když vokalista byl tak strašně
nalitej, že pomalu padal z pódia a celkově tak srážel jinak dobrou práci kapely o několik úrovní níž, než by bylo potřeba. I chlast je hold black metal. Jestlipak se z těch průšvihů dneska vyhrabeme...
KURGAALL, ti by mohli najít recept na to, jak na vše předešlé rychle zapomenout a trochu si zapařit, zvlášť když Lord Astaroth před vystoupením s úsměvem na rtu laškoval s publikem. Na začátek vystoupení však nasadil kamennou tvář a začal do publika házet Fucky, Satany a další různé pekelnosti a oplzlosti... až to jednoho přestalo bavit. Netvrdím, že Italové odehráli špatné vystoupení, jen jsem měl během jejich setu dvě nutkavé myšlenky. První, že už jsem to někde slyšel a druhou, že je to pořád do kola to samé. Chtělo by se říct, že situace je podobná jako u Napalm Attack... Kurgaall neurazili, nepotěšili. Pokud bych měl ale říct, která kapela mě v rámci festu oslovila víc, vyhrají Češi.
Skutečné vtažení do děje tak musejí obstarat až SEKHMET. Kdykoliv a kdekoliv na tuhle partu zajdu, vždycky mě nějak uhrane bordelincem, který rozpoutá. Jejich sety mívají různou podobu, no v Nýrsku je to vždy neskutečný audiovizuální prožitek, protože zde vždycky nachystají speciální show se vším, co k tomu patří, takže krom kapely se na pódiu zjevují přízraky temné jako sama noc, která během jejich vystoupení přichází a kterou narušují plameny odlétávající z hub hudebníků a hořící obrácené kříže. Je to vždycky podobné a vždycky mě to rozseká úplně stejně. A hudebně jsou Sekhmet opravdovou lahůdkou. Čert vem', že už z toho nesálá absolutní nenávist. Je to zatraceně dobré vystoupení po všech směrech a upřímně pro mě vrchol celého Eternal Hate Festu. Zmožen, unaven a rozbit energickým vystoupením se jdu občerstvit a nechám hlavní hvězdy večera přenastavit pódium a nachystat se na svou hodinu H.
Hodina H. se blíží (možná až plíží) pomalu, NOKTURNAL MORTUM evidentně nestačilo odpolední zvučení a tak se vše neskutečně protahuje... a když už se konečně ozvou tóny intra, možná nevěřím svým uším, protože tohle asi opravdu poslouchat nechci. Jestliže mi z poslední desky některé skladby voní návratem k "Weltanshaaung", tak naživo to tak vůbec necítím a první polovina vystoupení Ukrajinců je pro mě takovým zklamáním (a to včetně vizuální stránky věci), že opouštím pozici a odcházím k autu. Opřen o automobil si pak vychutnávám jen "Ukrajinu" a "Bílou věž" z předposlední desky. Zvláštní je, a nebo možná ani není, že na tomhle se shodnou snad všichni, že tyhle dvě skladby působily opravdu nejlépe. Nemám úplně výhrady k tomu, co Nokturnal Mortum hráli i mimo tyhle dvě, hudebně druhá půlka setu v pohodě, jen to hymnické vyznění nebylo až tak hymnické a místy jsem měl pocit, že kapele dochází dech. Jsou to pro mě takoví cizí Nokturnal Mortum, přesto jsou legendou, která zatím neřekla poslední slovo. A tenhle status jim neupírám.
Závěrečné INFERNO už jsem pořádně ani neslyšel, únava udělala své a tímto se chlapům omlouvám a slibuji, že je podpořím za týden ve Volyni. A tak se i stane, ale to už je jiný příběh.
Nýrsko, městys, do kterého se budete vždycky rádi vracet, a třeba v rámci sedmnáctého ročníku Eternal Hate Festu. Jsem přesvědčen, že věcí, které jsem na téhle akci miloval, ubývá. Nakonec, lze to vyčíst i z článku. Na druhou stranu,těch věcí ještě dost zbývá a Daniel si zaslouží podporu a respekt, za to, co pro underground dělá. A těžko se mi jinde bude tak krásně kecat o všem možném nejen s Jirkou Strnadem, ale s kýmkoliv, jako právě tady, v Nýrsku. A určitě mě těžko někdo tak srdečně přivítá jako Satan (Nazdar kudrnááááči!) právě tady, na Eternal Hate Festu. A už vůbec jinde těžko uvidím stálý zářící úsměv Bílé paní. :) Nýrsko, městys, do kterého se budu vždycky rád vracet...
